Jak se vyrovnat se zdravotním postižením

Rozhodl jsem se napsat tento článek, protože pokud si ho čte někdo, kdo je po úraze, nebo si ho čtou rodiče, kterým se narodilo dítě s postižením a zrovna si myslí, že jsou na ,,dně“, tak doufám, že po přečtení mého článku.

Vždyť je přece samozřejmé narození  dítěte bez zdravotního postižení

Rodiče si nepřipouští narození dítěte se zdravotním postižení. Těší se, kupují budoucímu miminku oblečení a kočárek. Celá rodina se těší na svoji budoucí radost Vše je jako v pohádce. Jednoho krásného dne ale přijde pár slov typu:,, Vaše budoucí miminko asi bude mít Downův syndrom…., a pohádka  se náhle pěkně zaplétá!

Co teď bude dál?

To je častá otázka rodičů. Rodiče si nepřipouští fakt, že by se právě jim mohlo narodit dítě s nějakým postižení. Hledají viníka,- kdo za to může, obviňují se – kdybych se chovala jinak, když jsem tu holčičku čekala, tak by bylo určitě jinak, mají chmurné myšlenky do budoucna, bojí se – vždyť já to nezvládnu, jak dítě zajistím do budoucna ,,až tady nebudu“?

Já Vám to řeknu

Život půjde dál!. Jaký život si dál uděláte, takový ho budete mít!

Zdravotní postižení není úděl či boží trest, ale úkol

Vy teď máte za úkol, milí rodiče, vychovat z dítěte se zdravotním postižením řádného občana jako z jakého jiného človíčka.

Další důležitá otázka – Proč se to stalo?

To je častá otázka a já na ní odpovím. Milí rodičové, právě jste ,,obdařeni“ zažívat  nezapomenutelné chvíle  plné radosti a upřímné lásky, kterou Vám  dítě dokáže dát. Další věcí, kterou Vás dítě se zdravotním postižením učí je radování se z maličkostí! Radujete se z každého nového úspěchu a pokroku. Radujete se z prvních drobných krůčků či první hlásky.

Pak ještě můžete najít odpověď v Bibli. V ní se totiž píše, že každé dítě je plánované Bohem.

Získané postižení je horší než získané, tvrdí knížky. Já ale říkám, že je to úplně stejné!

Možná se mnou nesouhlasíte v tom, že se přece lidé po úrazech mají horší, protože oni byli zdraví, ,,měli vše“ a teď nemají nic. Lidé se získaným postižením přece nikdy nepoznali, jaké to je mít dar zdraví.

Já Vám ale říkám: ,, Je to úplně stejné, ať se už člověk narodí s postižením, nebo ho získá například úrazem v průběhu života.

Je tady jeden malý velký rozdíl: To co člověk zažívá po  úraze hned, zažívá člověk s vrozeným zdravotním postižením za patnáct let – v pubertě. A je jen na něm, na jeho síle jak se s tím vyrovná!

Človíčkové, mějte se rádi, vždyť jste krásní lidé a umíte toho hodně, třeba nezatrpknout z toho, že nemáte dar zdraví!! Mějte lásku sami k sobě!

Na závěr….

Víte, kdo by si zasloužil medaili? Nejsou to sportovci, kteří vyhrají závod, ale jsou to lidé se zdravotním postižení a rodiče dětí se zdravotním postižením. Vyrovnat se se zdravotním postižením není vůbec jednoduché! Mít nějaký úraz či vrozené postižení a znova se nastartovat do života, to je těžší, než vyhrát závod!!!

Všichni lidé, kteří to dokázali mají můj obdiv

Milá většino bez zdravotního postižení, važte si, prosím, toho, že se dokážete sami najíst, zavázat si tkaničku, nebo že vidíte, slyšíte a můžete chodit, není to automatické!

Nezměníte svoji minulost – své postižení, ale můžete s postižením skvěle žít! Cesta do pekla je dlážděná a snadná, cesta do ráje není snadná a vede přes řadu překážek. Opravdu záleží jen Vás, kterou cestu si vyberete!!!

Sumeček

Foto: www  vozíčkář.com