Já a vir

Před dvěma lety celý svět zasáhl vir. Změnilo se naprosto všechno. Celé město, celé státy funguje jinak, než před virem. Veselé historky z koronavirové doby zde v článku.  

Chaos

Zpočátku velký zmatek. V průběhu března 2020 se vše uzavřelo, a nikdo nevěděl, co ten vir umí. Nakoupili jsme jídlo, krmení pro zvířata a můj zdravotník - mamka mne zamkla doma, že nikam nebudu chodit. Mám totiž zdravotní postižení, tak jsem mohl jen na balkon. V roce 2020 jsem byl na neschopence, takže jsem měl stejně omezené vycházky od 13 do 18 hodin. Mohl jsem jedině na balkon. 

Moje mamka nakupovala když šla z práce jednou týdně. Takhle jsem byl doma, sledoval jsem všechno, co se děje v televizi. Měl jsem velký strach z toho, že se nakazím a zemřu. Moje deprese a úzkosti se ještě prohloubily

Balkonová párty

Vždy, když moje mamka dorazila z práce, jsme vylezli spolu na náš balkon panelového bytu uprostřed  sídliště. Před  panelovým domem máme stromy, takže jsem vlastně koukal do zeleného stromořadí a připadal jsem si jako v přírodě v lese. Na náš dům za městem jsme pro jistotu neodjeli, jelikož kolem našeho lesního domu byli sousedé a ti by nás mohou nakazit virem.

Vždy jsme vylezli na balkon a kochali se zelenou přírodou. Na ulicích nikdo, ale nikdo nebyl . 

Můj denní program

Můj denní program byl takový, že jsem ráno vylezl z postele, udělal jsem si snídani, lehnul jsem si na postel (mimochodem nejsem schopný souvislé denní aktivity, jelikož se můj zdravotní stav zhoršil, dle lékařů trpím silnými těžkými depresemi, jelikož jsem mrzák a chtěl jsem úplně jiný život, než žiju nyní, ale ono to není nějak možné), pak jsem zase usnul a spal až do odpoledne.

S mamkou jsme se často hádali, že nic nedělám nic, a já jsem jen doma spal a bral léky.

Věděl jsem, že maka přichází z práce okolo 15.30 hodin domů, tak jsem si nastavil budíky na 15.00 hodin, oblékl jsem se, vyluxoval, dal oběd a čekal na mamku. Pak byla balkonová párty a průběžně jsem sledoval zprávy, co se děje s virem.

Později jsem již tolik nespal, tak jsem si uklízel skříň, hrál se zvířaty, s papoušky, nebo jsem po Skype mluvil s kamarády.

Červen 2020 - přesun na lesní dům

Teprve až v červnu 2020 jsme se s mamkou přesunuli na lesní dům. Byl jsem až do září 2020 v lese za městem. Bylo mi zde krásně, žádný vir, jen čerstvý vzduch. Dělal jsem běžné práce kolem domu s velkými přestávkami a hodně spal.

Na podzim jsem zase přijel do města a byl zavřený doma\ až do jara

Rok 2021

Od roku 2021 se snažím najít práci, ale s mým celým ochrnutým tělem je to moc a moc těžké…. Od ledna mám invalidní důchod I. stupně.

V roce 2021 se začalo v médiích mluvit o očkování, tak jsem čekal a čekal až na mne  dojde řada. Měl jsem pořád strach, že se nakazím virem a umřu. 10. 6. 2021 jsem konečně měl nárok na první očkování, na léto jsem opět odjel z města.

Co se týče očkování,přijde mi hrozné, že já jakožto osoba se zdravotním postižením , jsem musel čekat tak dlouho. Nikdo mne totiž nebral jako chronicky nemocného pacienta s nervovým postižením. Tohle je, tedy bylo, podle mého názoru, zase blbě zorganizované.

Dnešek

Dnes si stále hledám práci a jsem hlídán mou mamkou, která je zdravotníkem, abych se nenakazil i omikronem. Vir naprosto zpřetrhal sociální vazby a donutil hodně lidí žít v izolaci. Já osobně se stále bojím, že se nakazím a skončím na JIP, ale již je to menší strach, než v roce 2020.

Co si myslíte Vy, vrátíme se zase do roku 2019, kdy byl svět bezstarostný?

Sumeček

foto pixabay